Praha jako centrum kulturního života

38. mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy, Katedrou historie Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Instytutem Historii i Archiwistyki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie.

Místo konání: Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1

Datum konání: 22. a 23. října 2019

Termín podání přihlášek: 15. dubna 2018

Anotace:

Zábava patřila od středověku do prostoru města do té míry, že ji lze považovat za znak urbanity. Města se v závislosti na stupni sociální diferenciace, ekonomickém potenciálu i své funkci stávala historicky středisky kulturního života, lišícího se kvalitou nabídky možností zábavy, rozptýlení i forem odpočinku. Města pražská, resp. od sklonku 18. století spojená Praha nepochybně nabízela jako zemská metropole řadu specifických příležitostí pro trávení volného času a účast na zábavních podnicích.

Město poskytovalo zábavě jak prostor veřejný, tak privátní. Zábava se ve středověku a raném novověku odehrávala na veřejných prostranstvích – na náměstích, v ulicích, na tržištích, u radnic, ale i v uzavřených prostorách, např. hostinců, které později doplnily kavárny a vinárny. Zábava byla spojena i s privátním prostorem měšťanských domácností, kde obyvatelé mohli trávit každodenně svůj volný čas různými formami rozptýlení od stolních a karetních her, četby, až po aktivní provozování hudby, tance, literární činnosti apod. Výjimečné příležitosti k zábavě skýtaly pak domácí oslavy navázané na základní přechodové rituály, jaké představovaly zejména křty, svatby a pohřby.

Pravidelné příležitosti pro účast na zábavách ve veřejném prostoru nabízely v raném novověku především trhy, poutě, karnevaly či masopusty nebo některé aktivity cechů (např. ostrostřelců) a společenství s konfesijním zázemím (literátská bratrstva). Základní formy rozptýlení měšťanů souvisely s provozováním hudby a tance, divadla, patřily sem i pouliční zábavy a později sport. Tyto aktivity s nástupem osvícenství a následně v souvislosti s industrializací procházely procesem institucionalizace. Ve městech se stavěly stálé divadelní scény a zřizovala se přímo i městská divadla, objevily se koncertní sály, tanec se přesunul do tanečních sálů a ze soukromých tanečních zábav se staly veřejné komerční akce. Akrobaté, drezéři, zpěváci a další pouliční umělci se přesunuli do šantánů, cirků, zvěřinců, panoptik atd. Provozování zábavy se profesionalizovalo a její aktéři se na svou profesi připravovali v profesionálně vedených školských zařízeních – v tanečních školách, na konzervatoři apod. S nástupem industrializace se objevily i nové formy zábavy v podobě veřejné prezentace technických vynálezů a novinek.

V 19. století dostala zábava i rozměr národnostní a její provozování bylo nedílnou součástí snah o ovládnutí a nové definování městského prostoru. V tomto období ovšem zábava často překračovala hranice města a stěhovala se do jeho nejbližšího okolí. Už na sklonku 17. století si pro svůj odpočinek nejbohatší z měšťanů stavěli v okolí měst vily, které obklopovaly zahrady. Později se do příměstské přírody obracelo i další městské obyvatelstvo. K jeho odpočinku patřily nedělní výlety a procházky, které s otevřením se měst a likvidací hradeb získaly prostor v jejich centrech v nově budovaných parcích. V řadě evropských měst se už v 18. století na předměstích objevili předchůdci zábavních parků. Pro města, v jejichž okolí se nacházely lázně, bylo toto období i etapou rozkvětu lázeňských pobytů, které měly významný rozměr společenské zábavy.

Její provozování ve veřejném prostoru nebylo nikdy zcela svobodnou a neregulovanou činností a podléhalo povolování a dohledu. Míra tohoto usměrňování zesílila od raného novověku v souvislosti s realizací opatření „Gute Policey“. Tato regulace současně dávala prostor instrumentalizaci celé sféry využívání volného času. S tím úzce souvisel i významný fenomén městské kultury a zábavy, tj. humor a satira, reflektované zejména v tištěných médiích (kalendáře, almanachy, noviny a časopisy).

Zábava ve městě představovala historicky způsob odpočinku, vzdělávání, výchovy, či na druhé straně sloužila jako zdroj obživy, ale také jako prostředek upevnění vazeb uvnitř jednotlivých segmentů městské společnosti definovaných sociálně, konfesijně, profesně nebo etnicky, jako nástroj instrumentalizace, navázaný na politiku světské a církevní moci, stejnou měrou však i prostředek komunikace.

Proměny těchto funkcí, ale i řadu dalších aspektů, např. co vše patřilo v různých etapách vývoje měst k zábavě a jak se modifikovala její podoba, jak ji vnímali a prožívali obyvatelé měst, jak na ni nahlížela městská vrchnost, respektive představitelé světské a církevní moci, jak se k ní vyjadřovali intelektuálové atd., to vše a řadu dalších otázek bychom chtěli přiblížit na příkladu Prahy od středověku až do vzniku občanské společnosti, a to jako obvykle v komparačním výměru. Porovnat bychom chtěli situaci v Praze s urbánním prostředím v českých zemích, ale také v zahraničních metropolích.

Jednacími jazyky jsou čeština a němčina (případně angličtina). Simultánní tlumočení z německého jazyka je zajištěno.

Délka příspěvku: max. 20 minut

Konferenční poplatek: nehradí se

Publikace příspěvků: v monotematickém čísle v rámci řady Documenta Pragensia (max. 25 normostran)