Programová brožura ke stažení:

Plakát konference:

Čtvrtek 12. 10. 2017

12:00 Příjezd a prezence účastníků, ubytování, oběd

13:15 Úvodní slovo 

13:30–15:00 I. BLOK

Martin Šimsa: Paradoxy moci ve filosofii, křesťanství a demokracii

Hynek Tippelt: Konceptuální moc

Martin Nitsche: Bezmoc reflexe

15:00 Přestávka

15:15–16:45 II. BLOK

Veronika Konrádová: Moc, „erós“, tyran. Otázka vlády a sebevlády v platónské perspektivě

Daniel Franc: Islámské fundamentální pojetí moci v díle Sajjida Quatby

Jan Payne: Moc klíčů a moc mečů

17:00 Coffee break

17:30–19:00 III. BLOK

Jiří Hoblík: Moc zdrojem sama sobě?

Barbora Řebíková: Reflexe moci a mocenských příkazů v život zachraňujících/ tvořících/ končících profesích

Daniel Štěpánek: Dvojrozměrnost reflexe: před-stavivost a obrazotvornost skutečnosti

19:00 Večeře a všeobecná rozprava

Pátek 13. 10. 2017

8:00 Snídaně

9:00–11:00 IV. BLOK

Petr Krejčí: Je demokracie vládou lidu?

Petr Bláha: Úvaha nad Tocquevillovým paradoxem moci

Jan Kozlík: Moc zla

Milan Mařík: Moc slova

11:00 Přestávka

11:30–13:00 V. BLOK

Ivan Buraj: Manipulácia ako (špecifický) spôsob vykonávania súčasnej moci

Jan Musil: Moc vědy a instrumentalizace jedince

Petr Bláha ml.: Moc v nové historické sociologii

13:00 Zakončení konference, oběd

Anotace příspěvků:
(v abecedním pořadí dle jmen přednášejících)

Petr Bláha: Úvaha nad Tocquevillovým paradoxem moci

V závěrečné části svého díla Demokracie v Americe přichází Tocqueville s varováním před vynořujícími se sklony k prosazení despotické moci. Tento motiv byl například Hayekem charakterizován jako prozíravá kritika socializujících nároků. Je však otázkou, do jako míry lze tuto interpretaci chápat jako adekvátní vzhledem k Tocquevillovem zaznamenaným hrozbám. Ty totiž vycházejí z obecnějších rysů moderně emancipovaného člověka.

 
Petr Bláha ml.: Moc v nové historické sociologii 

V souvislosti s nástupem tzv. nové historické sociologie v sedmdesátých letech 20. století se dostalo do středu pozornosti sociologického zkoumání i formování moderních států. Ústředním pojmem autorů věnujících se dané problematice se stala MOC. Právě ta v mnoha podobách hraje velkou roli zejména u Charlese Tillyho a Michaela Mana. Příspěvek se zaměří na to, jakou roli sehrává a jakých podob nabývá moc právě u těchto autorů a v jejich teoriích.

 
Ivan Buraj: Manipulácia ako (špecifický) spôsob vykonávania súčasnej moci 

Azda nikdy v dejinách nebola manipulácia taká silná ako dnes. Pre to existujú prinajmenšom dva dôvody. Manipulácia sa opiera hlavne o nové techniky pôsobenia a tie sa rozvojom spoločnosti neustále rozširujú  a zdokonaľujú. Navyše zdokonaľovaniu a rozširovaniu manipulačných techník „nahráva“ fakt, že hrubé, holé, otvorené násilie sa stále viac „vyčerpáva“: jednak sa ukazuje ako neefektívne a pod vplyvom zvyšovania roly individuálnych ľudských práv a právneho vedomia v celosvetovom meradle aj ako čoraz menej akceptovateľné. V porovnaní s ním sa manipulácia, ktorá má výrazne inštrumentálny charakter, javí ako politicky neutrálna. Manipulátor nemanifestuje svoju moc, ale ju zatajuje, skrýva. Jej „objekt“ spravidla ani nevie (ani nesmie vedieť), že je manipulovaný. Naopak, musí mať dojem, že je to práve on, kto si volil, kto sa pre niečo rozhodol atď., skrátka, že všetko vychádza z jeho slobodnej vôle. Manipulácia je tak zvláštnou formou, spôsobom vykonávania moci, pri ktorom sa stretáva nadvláda, nátlak a násilie na jednej strane a sloboda na druhej strane. 

 
Daniel Franc: Islámské fundamentální pojetí moci v díle Sajjida Qutby 

Cílem příspěvku bude poukázání na pojetí moci v islámském nesekularizovaném světě. K tomu poslouží zejména dílo Sajjida Qutby Milníky na cestě, které je obecně považováno za jeden ze zdrojů islámského fundamentalismu. Během příspěvku bych rád poukázal zejména na autorovo pojetí moci, které vychází zejména ze samotného Koránu a které odmítá světskou vládu, kterou považuje za zbytečnou. Tento postoj není však nahodilý a pramení z celoživotního vývoje myšlení Sajjida Qutby, které bude rovněž součástí příspěvku. 

 
Jiří Hoblík: Moc zdrojem sama sobě?

Slovo moc patří k příliš navykle užívaným slovům. Co si však počít s filosofickou analýzou pojmu moci? V dějinách filosofie hraje spíš nenápadnou roli. Při hledání pramenů, na nichž bychom tento pojem ověřili, docházíme k dějinám náboženství a v nich k pradávné zkušenosti moci. Kde pak hledat zdroj moci? A je možné analýzu pojmu moci také aplikovat na politično? 

 
Veronika Konrádová: Moc, „erós“, tyran. Otázka vlády a sebevlády v platónské perspektivě 

Příspěvek analyzuje téma moci z perspektivy Platónova politického myšlení. Přitom odkazuje na určitá specifika řeckého politického diskursu, zejména na politický rozměr erótu jakožto uvědomovaného faktoru ovlivňujícího veřejný prostor politiky. Cílem příspěvku je ukázat, jakým způsobem je motiv erótu transformován v platónské reflexi otázky moci, vlády a sebevlády, jejíž politicko-psychologický rozměr se koncentruje v postavě tyrana. 

 
Jan Kozlík: Moc zla 

V příspěvku budou porovnány výroky Georga Pichta na téma Moc zla s výroky Hannah Arendt na stejné téma. V závěru se autor pokusí o jejich sjednocení. 

 
Petr Krejčí: Je demokracie vládou lidu? 

Abraham Lincoln v gettysburgském projevu z r. 1863 vymezil demokratickou vládu jako „vládu lidu prostřednictvím lidu a pro lid“. Česká ústava v čl. 2. odst. 1. stanovuje, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. V příspěvku se smažíme prokázat, že takovýto koncept demokracie je konceptem utopickým. 

 
Milan Mařík: Moc slova 

Příspěvek se zaměří na paralelu dvou sfér ustanovení řádu: božský/přírodní řád mimo vůli člověka; a řád člověkem vytvořený. Konkrétněji bude text přihlížet k deklaratorní formě moci, která uvádí řád v bytí skrze prohlášení.  První část se bude věnovat starověku a kosmogonii – ustanovení řádu v náboženských pramenech. Od řádu veškerenstva text postoupí k řádu lidského života a společenství skrze antické rozdělení zdrojů řádu (fysis a nomos). Dalším bodem bude středověké rozvrstvení řádu (zákona) dle Tomáše Akvinského.  Druhou důležitou částí bude období od novověku po současnost, kdy se text zaměří na právně positivistický aspekt kontraktualismu (např. Hobbes a společenská smlouva). Současností lidské společnosti je přijetí a trvání institucí (např. Berger, Searle) na základě „pouhé“ lidské dohody bez metafysického podkladu. Řád platný díky společným zájmům či strachu ze sankcí.  Závěr se pokusí uchopit podobnost (případně rozdílnost) vyhlášení řádu autoritou boha a náboženství, či autoritou společenské smlouvy. 

 
Jan Musil: Moc vědy a instrumentalizace jedince 

Historicky zaměřený příspěvek, ve kterém bude provedena reflexe vzniku a zániku Československé biotypologické společnosti (1937-1959), jejíž členové (vesměs lékaři) se pomocí měření a testování jedinců ve velkoprůmyslových podmínkách pokoušeli o racionalizaci výroby. Ptáme se po dokladech biopolitických (či slovníkem biotypologů „biokratických“) nástrojů disciplinace jedince k maximálnímu výkonu. Jakou roli hrála věda v otázce instrumentalizace jedince společenským (národním) účelům? 

 
Martin Nitsche: Bezmoc reflexe 

Cílem navrhovaného příspěvku je kritická analýza reflexe jako nástroje promýšlení lidské zkušenosti, včetně zkušenosti s mocí. Východiskem je MerleauPontyho kritika reflexe ve Viditelném a neviditelném (k tomu doplňkově i Deleuzova koncepce tzv. záhybu). Přijmeme-li fenomenologické tvrzení, že jsme ve zkušenosti pohrouženi (resp. do ní plně zahrnuti), je třeba se kriticky ptát, kam nás akt reflexe vede. Tato kritika ukazuje, že součástí konceptu reflexe je problematická (metafysická) idea subjektu. Příspěvek se chce v tomto kontextu ptát, nakolik "moc reflexe" závisí na metafysickém pojetí myslícího subjektu a zda může i asubjektivně chápané "já" provádět reflexi. S tím nakonec souvisí i otázka, kolik moci lze získat nekritickým postupem "kritické reflexe".

 
Jan Payne: Moc klíčů a moc mečů 

V evangeliích se vyskytují dva výrazy a shodou okolností se alespoň podle tradice obě váží k Petrově osobě, přičemž Ježíš v se zdá dávat přednost jen jedné z nich. Z obou se dá vytvořit pojem a pak jde o pojmy moc klíčů a moc mečů. Avšak hranice není zdaleka tak ostrá: jeden bez druhého je k ničemu. Jinak vyjádřeno, obvyklé je, že válečnictví čili moc mečů těží z moci klíčů s tím, že vítězství se přiklání na stranu těch, kdo užijí lsti (mechané) mechanické a hlavně psychologické povahy. Potíž se všemi triky ovšem tkví v tom, že jich lze užít vždycky jen jednou a každý druhý pokus bývá již směšný. Na druhé straně i moc klíčů se musí alespoň někdy uchýlit i k moci mečů v tom, že k dokonání vítězství je třeba provést určité empirické zákroky. Rozdíl proti pouhé síle ovšem tkví v tom, že moc klíčů trvá stále: jejím úkolem je při tom předně 'zamykání' rázu ochrany některých údajů osobních i jiných, avšak též 'odmykání' počínaje špionážním rozkrýváním pokoutních úmyslů druhých a ovlivňováním těchto úmyslů přímo. V této souvislosti se jistě dají opět užít triky různé propagandy a tak ovládnout celé společnosti, avšak to spadá zase do moci mečů s krátkou výdrží. Naproti tomu moc klíčů dosahuje toho, že si lidé určité pohnutky přisvojí. Výsledkem je to, že ostatní lidé skutečně chtějí a ještě k tomu chtějí, aby chtěli určité hodnoty. Toto je ryzí moc klíčů a ta se od moci mečů liší tím, že vydrží i nápor z opačné strany. Hlavním nástrojem je při tom pádná argumentace nikoliv jen pro tu či onu hodnotu samotnou, nýbrž pro to, že je moudřejší ubírat se cestou pravdy než lži; lež je totiž bytostný nástrojem moci mečů a pravda naopak nástrojem moci klíčů. Moc klíčů bude mít tudíž vždycky převahu nad mocí mečů. 

 
Barbora Řebíková: Reflexe moci a mocenských příkazů v život zachraňujících/ tvořících/ končících profesích 

Příspěvek zaměřený na schopnost/nutnost reflexe legitimnosti právních předpisů v případě toho, komu svěřujeme život, toho, kdo umí nový život stvořit (IVF, klonování) a toho, kdo by ho měl/mohl končit (eutanázie, ukončení kurativní péče). Zde je schopnost reflexe nezbytná nejen z teoretického hlediska, ale v podstatném smyslu ovlivňuje životy. Historie a současnost ne/poslušnosti mocenským příkazům (právo vs. etika, pokusy na vězních koncentračních táborů, tuskegee syphilis study, smrt syrských lékařů, kteří zákonům navzdory zachraňovali životy, Latinská Amerika a zákaz terapeutických potratů apod.). Hledání mezních limitů – život, důstojnost. A třeba taky: Jaké byly nalezeny plausibilní argumenty pro instrumentalizaci subjektu potřebami celku (lékařský výzkum)? 

 
Martin Šimsa: Paradoxy moci ve filosofii, křesťanství a demokracii 

 Kdo byl mocnější ve střetu Sókrata s aténskou demokracií? Filosof či demokratická obec? Kdo byl mocnější ve střetu Ježíše s představiteli židovské obce a místodržitelem Říma? Ježíš, židovská rada nebo Římská říše? Jsou mocnější velké říše nebo demokratické státy? Jakou mocí disponují filosofové, jakou křesťané a jakou demokratičtí politici a demokratičtí občané? 

 
Daniel Štěpánek: Dvojrozměrnost reflexe: před-stavivost reality a obrazotvornost skutečnosti 

Reflexe je nejbytostnějším projevem myšlení. Současně je odstupem, umožňujícím uchopit "odrazy" existence ve "světě". Co spojuje reflexi s myšlením je odstoupení myšlení. Právě v odstupu myšlení se nejvýrazněji ukazuje dvojí rozměr "odrážení": před-stavivost a obrazotvornost. Dvojrozměrnosti "odrážení" odpovídá dvojí povaha "světa": realita a skutečnost. Otázka zní: co je reálné a co je skutečné? Co odlišuje skutečné od reálného?
Zodpovězení předvede možnost manipulace člověka sebou samým. 

 
Hynek Tippelt : Konceptuální moc 

Tématem příspěvku bude typologie moci a její hierarchický model. Klíčovou otázkou příspěvku bude poměr tzv. konceptuální moci k moci mediální, soudní, zákonodárné či výkonné. Záměrem představených úvah bude ozřejmit roli filosofie v mocenských zápasech.